Specifita dětských zlomenin

Odlišnost zlomenin v dětském věku je dána faktem, že zraněná kost je v období růstu. Rostoucí kost je pružnější, odolnější na ohyb, periost však nelne tak pevně k diafýze jako v dospělosti. Tak se může periost odloučit, sloupnout s kosti, aniž by se roztrhl. Tím vysvětlujeme značné kulovité svalky, které vznikají právě v místě narušeného kontaktu periostu s kortikalis. Časté jsou subperiostální zlomeniny: typ vrbového proutku (green stick frakt.) nebo typ patky sloupu (torus frakt.), které patří mezi zlomeniny neúplné (obr. neúpl zlom ).
Kloubní vazy jsou relativně pevnější než kost, rozhodně násilí více odolávají než kloubu přilehlé růstové ploténky.Proto jsou vazy v dětském věku úrazem poškozeny vzácně.
Růstová ploténka představuje naopak místo nejvíce zranitelné. Typickým nálezem dětského věku je posun v místě této ploténky - epifyzeolýza (obr. epifyzeol ). Ve vrstvě růstové ploténky (chrupavky) je nejcennější růstová - germinativní zóna, kde se vytvářejí nové buňky, zajišťující růst kosti do délky a ve správné ose. Při čisté epifyzeolýze (dle Salter-Harrise I. typ) je tato zóna linii posunu vzdálena a riziko poruchy růstu je malé. Toto platí i u S-H II. typu, kdy se spolu s posunutou epifyzeolýzou odlamuje i část metafýzy (tzv. Hollandův trojúhelník ). III. typ Salter-Harrise je vlastně zlomeninou epifýzy, kdy linie lomu musí zákonitě procházet všemi vrstvami růstové ploténky, tedy i vrstvou zárodečnou. Ještě více je to patrné při zlomenině epifýzy, kde linie lomu pokračuje i do metafýzy ( S-H IV. ). Kompresí ( S-H V.) je ovšem germinativní zóna zraněna rovněž. Pokud bychom nechali typy epifyzeolýz, kde je germinativní zóna zraněna, dislokovány, je ohrožen další správný osový růst kosti, neboť růstová ploténka pak neroste symetricky. Z tohoto důvodu a pro obavu z následných degenerativních změn při možné poruše celistvosti kloubní styčné plochy často indikujeme přesnou otevřenou repozici a osteosyntézu.