V cele se na chvíli rozhostilo ticho. Porušilo ho až zaskřípění odsouvané závory. Oba barbaři se bleskově otočili ke dveřím. Ty se pomalu otevřely a odhalily spoustu kuší. Pochopitelně natažených a namířených, o ostrých šipkách nemluvě.

„Já se jmenuju Bossák. Velitel Bossák. To znamená že velím tady těm lidem kolem, starám se o bezpečnost ve městě a jmenuju se Sámtorád Bossák. Doufám, že to chápete, barbaři!“ Majitel hlasu nebyl vidět, ale pokud by se měla jeho postava odhadovat podle hlasu, nebo spíše hlásku, nebylo to nic divného. Zřejmě by se bez větších problémů schoval za kamenem střední velikosti nebo trsem trávy.
„No konečně,“ zabručel Balet. „Poslyšte, pane veliteli Bossáku, tohle je jedno velké nedorozumění…“
„Ticho!“ zapištěl Bossák. „Jste neuvěřitelně drzí, barbaři! Pokusit se vykrást První městskou…“
„Ale my ji nechtěli…“