A téměř zároveň vtrhla do banky skupina městské stráže, vyzbrojená těžkými kušemi, které se přes počáteční úžas rychle zamířily na oba barbary. A na tak krátkou vzdálenost nevadily ani roztřesené ruce.
„Tak to jsi to pěkně podělal, táto,“ prohlásil do vzniklého ticha Balet. Bezzubý podnikatel, kterému svitla naděje, proklínal svou unáhlenost a nenápadně nohou přitahoval svůj chrup blíž.
„Do plesnivé psí…“ zahučel Rozčtvrť začátek své oblíbené kletby a potěžkal v ruce sekeru. Na okamžik zalitoval, že se nechal ukecat a společensky si před vchodem do banky sundal pokrývku hlavy. I když jeho hlava byla vyhlášená v několika zemích jako vražedná zbraň (v jednom, kde hodně dbali na předpisy, mu dokonce chtěli vystavit zbrojní pas), byl by se cítil lépe, mít nasazenou svou krásnou helmu. Která se velice špatně nasazovala.
Šíp z luku se dá odrazit, nebo se mu dá vyhnout. Ale s šipkou z kuše je to mnohem těžší. A při… velkém, dodal mu nepříliš využívaný matematický lalok jeho mozku potřebnou číslovku, počtu šipek už by to bylo hodně problematické. Pokud by si pochopitelně nechtěl zahrát na strašlivého vražedného barbarského dikobraze.
„Vz… vzdejte se?“ vypravil ze sebe na druhý pokus důstojník stráže trochu nejistým tónem. Když ale první větu přežil, hned pokračoval rozhodnějším hlasem. „Vzdejte se, nebo budeme střílet!“