Velitel stráže

Simon Politix v duchu děkoval všem bohům, na které si zrovna dokázal vzpomenout. Ve chvíli, kdy vstoupil (nebo přesněji řečeno vletěl) se svým oddílem do banky a na zbroji barbarů spatřil stylizovaný znak rozdrcené pěsti, místo připraveného výkřiku ze sebe málem vydal něco úplně jiného. Hmatatelnějšího, než zamýšlený výkřik. A také z přesně opačného otvoru. O barbarech z klanu Jámufláknu už něco slyšel. A velitelem stráže se stal jenom proto, že to mělo napomoct jeho plánované politické kariéře a ne proto, aby sešel ze světa oblíbeným způsobem nějakého šíleného krvežíznivého barbara, podle kterého si dávali jména. Všichni tedy vlastnili poetická jména Rozčtvrť, Rozdrť, Hlavuhryz, Okovyškub nebo Vytrhsrdce. Je ale třeba uznat, že Simon Politix byl možná skoro všechno, ale zbabělec rozhodně ne. Při požáru v domě bohatého klenotníka Safíríse Řetězolepa se dokonce neohroženě vrhnul do plamenů a zachránil z ohnivého pekla většinu šperků. Zbytek se bohužel roztavil. A roztavený zůstane, doku Politix nebude nutně potřebovat větší finanční částku. Pak se zřejmě definitivně přetaví u některého z pokoutních zlatníků a překupníků.
Teď však Politix formuloval další prohlášení k oběma barbarům. K jejich zadržení je ještě třeba další drobná formalitka a ta se tomu staršímu určitě nebude líbit.