A kdyby věděl, co na něj barbar řve, asi by mu to na klidu nepřidalo. Jedna z použitých nadávek totiž zněla přibližně takto: „Tak pojď, ty hnusná chlupatá hromado sraček! Nakopu tě do prdele, že budeš plivat hovna!“
Lvi zatím obešli už tři kola kolem svých předpokládaných obětí. Obecenstvo a Rozčtvrť už byli vzteky bez sebe, že se pořád nic neděje. Balet znuděně zíval a způsobně si zakrýval ústa mohutnou dlaní.

***

Nakonec Rozčtvrťovi došly nadávky i trpělivost. Se šíleným jekem se vrhnul na jednoho zmateného lva. Ten neuhnul a zařval. Spíše překvapením, než výhružně. Oběti utíkaly, na to byl zvyklý. Jenomže od něj, ne na něj. A rozhodně se ho nikdy nepokoušely popadnout za hřívu.
„Kam jdeš, mizero? Pojď sem! Utrhnu ti hlavu a pak ti naseru…“
Rozčtvrť nadávku nedokončil, protože se hromově rozesmál, což znělo spíš jako zvuky, které vydává kamenná lavina řítící se ze skály. Lev, na kterého skočil, byl zrovna ten nemocný. Stres, kterému byl vystavený, na něj už bylo trochu moc. Se zaúpěním povolil a začal… vylučovat.
Většina zúčastněných to ale popisovala slovy: „Von, jako ten barbar, po tom lvovi skočil a zařval na něj. No a ten lev se z toho úplně celej posral a pak utek pryč!“

***