Určitého cíle

dosáhne organismus funkcí nikoli jednoho svalu, ale určité skupiny svalové (skok, chůze, manuální činnost). Při pohybu s malým úsilím se ze skupiny nejvíce aktivuje ten sval, který dává pohybu určený základní směr. Při větším úsilí se aktivace rozšíří na svaly ostatní, rozsah aktivace není omezen - může se účastnit i svaly vzdálené (např. při vrhu koulí, kdy je vrh umocněn pohybem celého trupu). Svaly, které působí ve směru chtěného pohybu nazýváme agonisty. Svaly směřující proti tomuto pohybu jmenujeme antagonisty. Podle funkce hovoříme též o svalech stabilizujících, neutralizujících či fixujících. Určitý pohyb můžeme provést pouze podporou agonistů antagonisty. Například flexi kolenního kloubu aktivací flexorů nemůžeme uskutečnit bez relaxace čtyřhlavého svalu stehenního (m.quadriceps). Proto se v literatuře setkáváme s jinými pojmy: agonista zůstává - je to vedoucí sval chtěného pohybu. Ostatní svaly mimo agonisty se nazývají synergisty. Antagonista je tzv. protilehlým synergistou. Při takovém pohybu, kdy se z určitého množství svalů s velkou kombinační schopností aktivuje vždy stejná kombinace svalů v přesném svalovém sledu, hovoříme o koordinovaném pohybu.