Práce svalu

se jeví ve dvou formách. Při isometrickém stahu sval nekoná vnější práci; délka svalu se nemění. V organismu se tato práce uplatňuje k překonávání gravitačních sil - tedy k vzpřímenému postoji. Naproti tomu isotonický stah způsobí zkrácení svalu; sval je schopen konat vnější práci. Tento typ svalové činnosti se uplatňuje při chůzi, běhu, manuální práci apod. U nižších živočichů mají tyto formy svalové činnosti i svůj morfologický podklad. Například u ptáků nacházíme odděleně svaly červené a světlé. Červené svaly pracují pomaleji, světlé rychleji. U člověka takové odlišení neexistuje. Přesto však i zde existují vlákna, která se od sebe liší: vlákna fázická a vlákna tonická. Fázická vlákna reagují rychle a intenzivně. Záškub trvá krátkou dobu, je vydatný a brzy se vyčerpá. K udržení tetanického stahu je třeba série vzruchů rychle jdoucích za sebou. U vláken tonických je záškub pomalejší a ne tak intenzivní. Po skončení aktivity přetrvává ještě určité kvantum napětí. K udržení stahu stačí menší frekvence vzruchů. Proto silnější impulsy mohou zapříčinit kontrakturu (stažení, zkrácení). V každém svalu jsou tato vlákna zastoupena v různém poměru.