Regulace vznětových motorů

a) omezovací – dávkování paliva se řídí pohybem ovládací páky čerpadla a teprve při překročení nejvyšších dovolených otáček se regulátor uvede do činnosti.
b) výkonu – regulátor nastavuje samočinně objem vstřikované dávky paliva tak, aby byly dodrženy požadované otáčky, obsluha je mění otáčky, při kterých má regulace probíhat.

Vstřikovací zařízení

Slouží k dopravě, dávkování a rozprášení paliva. Palivo je nasáváno přes hrubý čistič čerpadlem a přes jemný čistič dopravováno k vstřikovacímu čerpadlu. Vstřikovací jednotky palivo odměřují a vytlačují k vstřikovači. Vstřikovací zařízení musí zajišťovat: vstřikování stejného objemu paliva do všech válců, stejnou a současnou změnu dodávky paliva při změně zatížení motoru, těsnost pístů. Vstřikovací trysky slouží k dokonalému rozprášení paliva ve spalovacím prostoru válce a v celém rozsahu otáček a ztížení motoru. Palivo nesmí z trysek odkapávat. Vstřikovací potrubí je vysokotlaké, má být co nejkratší, bez ostrých ohybů a ke všem válcům stejně dlouhé.

Motory s komůrkové – palivo se vstřikuje do vedlejšího kompresního prostoru (komůrky v hlavě válce. Druhy komůrek: a) tlaková – po vstřiku nastane hoření, zvýší se tlak a část směsi se vyfoukne do spalovacího prostoru, kde dohoří, opět nastane hoření, zase se kousek vyfoukne atd. než všechno dohoří. b) vírová – do komůrky se vtlačuje kanálkem vzduch, hořením se zvýší tlak, který dopraví palivo do hlavního pracovního prostoru. c) vzduchová – palivo se vstřikuje do hlavního prostoru, v komůrce je pouze stlačený vzduch, který expanduje do hlavního prostoru a dodává další kyslík pro hoření. Výhody komůrkových motorů: jednodušší vstřikovací zařízení, menší kouření motoru, tišší chod, menší citlivost na zatížení.

Palivový systém vznětových motorů

Podle způsobu vstřikování se rozdělují motory s přímým vstřikem a motory s nepřímým vstřikem (komůrkové).
Motory s přímým vstřikem – palivo se vstřikuje přímo do pracovního prostoru válce. Požadavky na spalovací prostor: co nejmenší odvod tepla, aby se udržel teplota nutná k zapálení směsi, dobré promíchání paliva se vzduchem (dosahuje se vířením vzduchu na konci komprese v pomocném spalovacím prostoru ve dně pístu, víceotvorovou tryskou). Výhody: jednodušší hlavy válců, snadné spouštění i studeného motoru, velká účinnost, menší spotřeba paliva.

O několik hodin později kroužili představitelé dvou generací barbarů klanu Jámufláknu tržištěm, obtíženi penězi, kterými je obdaroval král. Pátrali po jezdeckých zvířatech, která by unesla jejich váhu.
„Díky tvejm blbejm nápadům sme se dostali do pěkný kaše,“ brblal Rozčtvrť. „Nakonec se to muselo stejně vyřešit starou dobrou hrubou silou. Ale že to byla bitka, he?“
„Hm…“ přispěl ke konverzaci Balet.
„Takový nesmysly jako banky, vzdávání se a utíkání…“
„…není pro barbary to pravé,“ doplnil ho zachmuřeně Balet, když se otec odmlčel na delší dobu. „To už jsi několikrát říkal.“
Rozčtvrť neodpovídal, ale vytřeštěným zrakem sledoval něco před sebou.
„Co je, tati?“
„Eh, to utíkání…“
„Co s ním?“
„I to občas barbar musí, synku. Támhle se totiž žene máma a podle jejího toho, výrazy, bysem řek, že už o tom našem drobným bankovním nedorozumění slyšela. Takže, synu… Zdrháme!“

Aréna už se mezitím relativně zklidnila.

Mlácení nehybného těla těžkou hlavou Rozčtvrtě vyčerpalo, takže přistoupil na synův návrh, že už by toho mohl nechat.

O hodinu později už měli oba barbaři zpět své věci a peníze, pochopitelně včetně přislíbené odměny. Stáli před králem, který už po třetí opakoval, jak moc se mu jejich boj líbil.
„Jstež vskutku bojovnící velké to moci a odvahy, toť věc jasná každé osobě vůkol. Však jednu věc hlava má, jež korunována nebesy jest, nezvládá smysl pochopiti. Jak možné je, že se dva bojovníci věhlasné to slávy do boje v aréně dostali, anžto výsadou toliko otroků a zločinců odsouzených bývá?“
„Bylo to takové nedorozumění, Vaše Milosti,“ začal vysvětlovat Balet. „Po dlouhém pronásledování jsme zlikvidovali bandu, která ohrožovala kupecké karavany do vašeho města. Tady ve městě jsme od kupeckého cechu dostali slíbenou odměnu. Tu jsme se po krátké debatě…“ Balet na okamžik šlehl pohledem na otce, „…rozhodli uložit v bance. Jenomže otci se nelíbilo zabezpečení řečeného finančního ústavu a začal teoretizovat, jak snadno by ji mohl někdo vykrást. Z toho vzniklo nedorozumění, které jsme nedostali možnost vysvětlit…“

Než sebou ale stačila příšera ukázkově seknout, kolem proletěl Rozčtvrť urychlený na nejvyšší míru a mocně se odrazil. Jeho hlava narazila hydře do žeber, několik jich polámala a přispěla ke konečnému letu velkého těla. Smotek zmatených hlav narazil do mřížoví a s rychlým přispěním několika baletních pohybů utvořil živý obraz na téma „Jak nejlépe zamotat hydří hlavy do mříží.“ S vyjímkou deváté hlavy, kterou ryčící Rozčtvrť utrhnul u samého těla a začal ji používat po svém jako mohutný obušek. Točil hadím krkem kolem sebe a zasazoval hlavou jednu ránu za druhou. Jeho vítězný jek se ztrácel v mohutném jásotu davu.

Ve své lóži zatím zruinovaný Stadiánoslav usedavě plakal. To nešlo na rozum královskému kancléři, který mu jménem krále přišel pogratulovat ke skvělému představení a vyjádřit královské přání. Mocný panovník totiž projevil přání udělit audienci statečným barbarům.

Stěna začala konečně povolovat.

Příšeře už stačilo jediné mocné škubnutí a byla volná. Rozčtvrť, chystající se uškrtit jeden krk po druhém (případně v opačném pořadí), ztratil rovnováhu a přepadl dopředu. Podařilo se mu prokutálet se mezi dusajícíma nohama a vstát. Rozběhl se a začal pronásledovat hydru, běžící za kličkujícím Baletem.
Rozčtvrť ale po chvíli odbočil a začal nabírat rychlost. Balet mezi tím uspěl a navedl hydru přesně tam, kam potřeboval. Ta už tak měla s během spoustu potíží, protože si několikrát málem přišlápla devátou hlavu, kterou vlekla po zemi. Když ale její levá přední noha došlápla na místo, kde se před nedávnem stala jednomu lvovi nesmírně trapná nehoda, uklouzla a ztratila rovnováhu. A pravou přední si definitivně přišlápla umrtvenou hlavu.

„Prostě ji umlátíme

„Konečně takto-taktika podle mýho gusta!“ souhlasil nadšeně Rozčtvrť a vymrštil se na hřbet vzpouzející se hydry. Osm hlav vztekle syčelo a zdvojnásobilo snahu o uvolnění. Vzápětí se v osmihlavém syčení ozval disharmonický tón. Místo jednoho vzteklého „Ssss!“ se teď ozývalo plačtivé „Šššš!“ To Balet vyskočil do vzduchu a otočkou zasáhl čelist jedné hlavy, až se z ní vysypalo několik ostrých zubů. Nešťastná hlava si chabým zbytkem chrupu téměř ukousla jazyk. Balet se odrazil (pěstí od oka další hlavy) a propletl se gigantickým uzlem ven.

Hydra, zmatená částečnou ztrátou vědomí, sebou chvíli jenom zmateně cukala. Když ale dopadla první rána, rychle se začala osvobozovat. Lépe řečeno, pokoušela se o to, protože zaražená hlava byla velice kvalitně zaklíněná a smotek hlav vytvořil pevný uzel.
A ta zatímco se vzteklá hydra pokoušela osvobodit, zadní část těla jí masírovaly rány ještě vzteklejšího barbara. Balet stál bokem a rychlými dobře mířenými údery pěstí útočil na oči hlav, snažících se o rozpletení hydřího uzlu.
„Už jsem vymyslel správnou taktiku proti tomuhle monstru, tati!“
„A to jako jakou,“ zachrčel Rozčtvrť, kterému začínal kvůli nadávkám pomalu docházet dech. Na poslední chvíli se sehnul a nechal si tlustým hydřím ocasem ofouknout zpocené čelo.

Balet se rozběhl a vyskočil hydře na záda, než ale stačil něco udělat, jedna hlava se po něm ohnala tak šikovně, že musel zase seskočit. Teď běželi s otcem bok po boku. Za nimi těžce dusala devítihlavý nepovedený pokus v oblasti komunikace.
„Musíme se rozdělit, táto! Na tři ty doleva, já doprava!“
„Jasná páka!“
„Jedna, dva, tři!“
Barbaři prudce zabočili. Hydra to měla trochu komplikovanější. Přibližně polovina hlav se rozhodla pronásledovat Baleta, druhá přibližná polovina chtěla oplatit masáž zadnice Rozčtvrťovi. Devátá hlava, která byla vždycky trochu pomalejší, myslela jen na to, jak se těší, až bude zpátky v brlohu a pofouká si nakopané pozadí.
Díky tomu hydra nezměnila směr a dál klusala vpřed jako splašená lokomotiva. Navíc se hlavy při pokusu o zatočení docela zapletly dohromady. Než stačily uzel rozmotat, ocitlo se celé tělo před stěnou a plnou silou do ní narazilo. Devátá hlava, stále natažená jako jediná dopředu, se s vytřeštěnýma očima zabořila do zdi jako kopí a prorazila skrz. Než stačila říct něco inteligentního, čímž by to okomentovala (a to by bylo první inteligentní prohlášení, ke kterému by u ní došlo), její geniálně humorný komentář zůstal nevysloven a zapomenut, protože ztratila vědomí.

Zatímco devítihlavá hydra prožívala záchvat ztráty identity a rozdevítění osobnosti, oba barbaři zaútočili. Hlavy na dlouhých krcích začaly chňapat po Baletovi, který mezi nimi vesele protancovával. Rozčtvrť mezitím příšeru oběhnul a s výkřikem: „Nakopu tě do prdele!“ skočil zasáhl těžkou koženou botou (jedinou oděvní součástkou, kterou jim strážci zákona kromě bederní roušky nechali) oblast pod ocasem hydry.
Rána byla tak silná, že se celá zadní část nestvůry zvedla do vzduchu. Přední část se převážila a hlavy udeřily do země. Balet na poslední chvíli uskočil a přemety se přemístil do bezpečné vzdálenosti, zatímco Rozčtvrť pokračoval v masírování mohutného zadku s výkřiky typu: „Nakopu tě do prdele tak, že mi jazykem vyleštíš boty!“
„Von násss kope do zzzadku!“ ohlásila svůj objev jedna z bystřejších hlav. Hydra se (na svou hmotu bleskově) otočila. Rozčtvrť dal pěstí ránu do oka nejdrzejší hlavě a pak se dal na strategický ústup, až se mu od bot prášilo.
„Je řada na tobě, mladej!“ řval. „Nakopej jí prdel, bestii!“

Hlavy se zarazily

a podívaly se na sebe. Pak se hadí krky napjaly a ze všech sil to Rozčtvrťovi vysvětlily: „Argh! Grhů! Zabhijem!“
„To tak teda určitě!“ zařval Rozčtvrť. Po straně ale zašeptal: „Synu, to vypadá dost na prd.“
„Je to práce toho zmateného kouzelníka Živomicha, tati.“
„Zasranej piškožrout!“
„Většinou mu to moc nevychází. Prý.“ Balet se tvářil vážně.
„Kdybych měl sekeru, tak tu svini rozčtvrtím. Akorát že já sekeru nemám,“ prohlásil smutně Rozčtvrť.
„Ale má to jednu výhodu, to že ji nemáš,“ dodával Balet otci odvahu. „Představ si, že bys pak do toporu musel vyrývat její obrázek.“
„Máš recht, synu! Tak to mě nenapadlo! Ta devítihlavá děvka by zaprala aspoň půl toho blbýho toporu. Takže ji holt musím dostat holejma rukama. Zaškrtit jednu takovou svini hadovitou moc práce nedá. No a tady je těch kebulí…“
„Devět, tati. Ale jak na ni?“
„Dostanu váss a pak vásss sssežeru!“ zařvaly hlavy sborově. Pak se začaly hádat mezi sebou.
„Jak já váss dossstanu? Sssnad já vásss dosstanu, ne? Já!“
„Ne, já je sssežeru!“
„Ty určitě! Já je zabiju!“
„Ssssnad já, ne?“

Jako odpověď zaskřípaly panty obrovské brány, kterou se do arény (v jejích šťastnějších dnech) vpouštěli sloni. Branou se do arény protlačilo mohutné monstrum, i když s tím mělo docela problémy.

Bylo velké asi jako slon. Vypadalo až na drobný detail jako velký tlustý drak. Ten drobný detail spočíval v hlavě. Nebo lépe řečeno v hlavách. Místo jedné velké hlavy z těla vyrůstalo devět velkých hadích krků, zakončených zubatými čelistmi.
Rozčvrť zakroutil hlavou a prohlásil: „Teda viděl jsem koně blít, hada chcát a žábu mlátit pěstí do skály, ale tohle jsem ještě neviděl!“
„Uarghhhh!“ prohlásily hlavy sborově.
„A co jako?!“ zařval Rozčtvrť.