Aréna už se mezitím relativně zklidnila.

Mlácení nehybného těla těžkou hlavou Rozčtvrtě vyčerpalo, takže přistoupil na synův návrh, že už by toho mohl nechat.

O hodinu později už měli oba barbaři zpět své věci a peníze, pochopitelně včetně přislíbené odměny. Stáli před králem, který už po třetí opakoval, jak moc se mu jejich boj líbil.
„Jstež vskutku bojovnící velké to moci a odvahy, toť věc jasná každé osobě vůkol. Však jednu věc hlava má, jež korunována nebesy jest, nezvládá smysl pochopiti. Jak možné je, že se dva bojovníci věhlasné to slávy do boje v aréně dostali, anžto výsadou toliko otroků a zločinců odsouzených bývá?“
„Bylo to takové nedorozumění, Vaše Milosti,“ začal vysvětlovat Balet. „Po dlouhém pronásledování jsme zlikvidovali bandu, která ohrožovala kupecké karavany do vašeho města. Tady ve městě jsme od kupeckého cechu dostali slíbenou odměnu. Tu jsme se po krátké debatě…“ Balet na okamžik šlehl pohledem na otce, „…rozhodli uložit v bance. Jenomže otci se nelíbilo zabezpečení řečeného finančního ústavu a začal teoretizovat, jak snadno by ji mohl někdo vykrást. Z toho vzniklo nedorozumění, které jsme nedostali možnost vysvětlit…“