Hlavy se zarazily

a podívaly se na sebe. Pak se hadí krky napjaly a ze všech sil to Rozčtvrťovi vysvětlily: „Argh! Grhů! Zabhijem!“
„To tak teda určitě!“ zařval Rozčtvrť. Po straně ale zašeptal: „Synu, to vypadá dost na prd.“
„Je to práce toho zmateného kouzelníka Živomicha, tati.“
„Zasranej piškožrout!“
„Většinou mu to moc nevychází. Prý.“ Balet se tvářil vážně.
„Kdybych měl sekeru, tak tu svini rozčtvrtím. Akorát že já sekeru nemám,“ prohlásil smutně Rozčtvrť.
„Ale má to jednu výhodu, to že ji nemáš,“ dodával Balet otci odvahu. „Představ si, že bys pak do toporu musel vyrývat její obrázek.“
„Máš recht, synu! Tak to mě nenapadlo! Ta devítihlavá děvka by zaprala aspoň půl toho blbýho toporu. Takže ji holt musím dostat holejma rukama. Zaškrtit jednu takovou svini hadovitou moc práce nedá. No a tady je těch kebulí…“
„Devět, tati. Ale jak na ni?“
„Dostanu váss a pak vásss sssežeru!“ zařvaly hlavy sborově. Pak se začaly hádat mezi sebou.
„Jak já váss dossstanu? Sssnad já vásss dosstanu, ne? Já!“
„Ne, já je sssežeru!“
„Ty určitě! Já je zabiju!“
„Ssssnad já, ne?“