Zlomeniny proximální části bérce

Existuje řada klasifikací i s ohledem na poškození vazivového aparátu (Moor, Tscherne, AO). Tscherne například rozděluje tyto zlomeniny do 3 typů:
-okrajové zlomeniny (včetně abrupcí a impresí okrajů kloubních ploch mediálního kondylu
s vazivovým postižením),
-zlomeniny plató (obr.zlom plató):
- odlomení laterálního kondylu
- imprese laterálního kondylu
- odlomení laterálního kondylu s impresí
- bikondylární zlomeniny (jsou obvykle provázeny poškozením menisků a stabilizačního aparátu kloubu),
-luxační zlomeniny (obr. kond zlom):
- odlomení mediálního kondylu (nejčastější )
- kompletní odlomení kondylu,kdy linie lomu zasahuje do kontralaterálního interkondylického segmentu
- čtyřfragmentové zlomeniny.

V terapii dominuje aktivní chirurgický postup.U zlomenin plató operujeme technikou podpůrných šroubů a dlah (obr. rekonstr zlom) často s použitím auto či homogenních spongiózních kostních štěpů.
V dětském věku převažují proximální epifyzeolýzy (Salter-Harris I-II) nad epifyzárními frakturami (Salter-Harris III-IV). Typickým úrazem období dospívání je intraartikulární abrupce interkondylické eminence, která vzniká obdobným rotačněaxiálním násilím jako ruptury předního zkříženého vazu či sdružené úrazy „měkkého kolene“ u dospělých. U epifyzeolýz (S-H I-II) postupujeme většinou konzervativně, u dalších zmíněných dětských úrazů jsme operačně aktivnější, zejména u dislokovaných interkondylických eminencí, které je možné ošetřit i artroskopicky.