Zlomeniny diafýz bércových kostí

Zlomeniny bérce často provázejí komplikace - prodloužené hojení,paklouby, angulační deformity. Procento infektu je vyšší než u jiných zlomenin. V dětském věku to však neplatí.
Vesměs jde o působení přímého (poněkud lepší prognóza výsledků) i nepřímého násilí na bérec. Časté jsou úrazy sportovní a dopravní. Značné procento zastupují zlomeniny otevřené.
Klasifikační kritéria navrhla řada autorů (např.Müller, Allgöwer, Nazarian, Johner). V praxi se osvědčuje základní dělení do tří skupin:
- jednoduché bez kominuce, s jednou linií lomu
- kominutivní s motýlovitým fragmentem,kdy jedna stěna kortikális je proťata jednou
lomnou linií, zbývající kortikális mnohočetně
- vícečetná kominuce kortikális (segmentární a veškleré kominutivní zlomeniny -
obr. víceúlomková)

Všechny uvedené typy se mohou členit do dalších skupin dle morfologických kritérií:
- spirální zlomeniny vzniklé nepřímým násilím (bez i s mezifragmenty)
- zlomeniny z přímého násilí s dislokací ad axim

Většinu zlomenin bérce u dětí léčíme konzervativně. U dospělých indikujeme osteosyntézu častěji. Možností je nitrodřeňová technika zajištěným hřebem. Jinde je možné použít dlah, šroubů i zevní osteosyntézy, jejíž uplatnění je především při poškození měkkých tkání, otevřených zlomenin , vícečetných kominucí a řešení zlomenin hypotroficky postiženého bérce.
Hojení je u dospělých vždy zatíženo jistým rizikem. Těsně podkožně situovaná stěna tibie je již v okamžiku úrazu ohrožena ischémii a tenká povrchová vrstva měkké tkáně rovněž. Ischemická oblast umožňuje prostup infektu, který brání kvalitě kostního hojení. Proto infikované paklouby jsou v této krajině obecným nebezpečím. Rovněž operace nerespektující specifitu bércové krajiny, může být příčinou následných komplikací. Vzhledem k anatomické situaci (tři svalové lóže - přední tibiální, zadní tibiální a peroneální se silnými skupinovými fasciemi) je zde vysoké riziko kompartement syndromu - přetlaku v anatomicky limitovaných zmíněných třech zónách, s projevy ischemie a denervace. Následkem jsou pak trvalé invalidizující změny (svalové fibrózy, parézy).