Pribramova teorie hovoří o ukládání do paměti na principu holografie. K vytvoření paměťové fixace je zde zapotřebí spojení dvou energií. Jednou je smyslová aference do kůry, druhá vzniká aktivací limbického systému. Tato interference se vytváří na více místech současně, fixuje se zrcadlově do obou hemisfér, byť s menším množstvím podrobností. Nerozsáhlý lokální úrazový defekt proto takto vzniklé vazby nemusí zcela postihnout, to by se stalo, kdyby spoje byly uloženy topicky přísně. Že pro utvoření paměťových spojů je vždy nutná jistá emotivní aktivita limbického systému ostatně zjistil již Pavlov, když vyvoláním experimentální neurózy u psů se u nich přestaly utvářet podmíněné reflexy.