„A proč bysem se jako měl to, ztišovat, he?“ zahřměl jako bouřka se žaludečními problémy otec barbar, známý pod jménem Rozčtvrť Jámufláknu. Pokusy syna Baleta Jámufláknu uklidnit špatně naladěného otce přinášely výsledky. Bohužel přesně opačné, než bylo zamýšleno.
„Dyk je to tak jednoduchý! Stačí zařvat: Todle je todleto… přepadení! Všechny prachy sem, hajzlové!“ zařval Rozčtvrť a zamával nad hlavou svou proslulou čtvrtící sekerou.
Odpovědí zaznělo mohutné cinkání. Cinkaly pytle mincí, které pokladní začaly prostrkovat přepážkami. Cinkaly odhazované zbraně a váčky s poslední výplatou hlídky. Cinkaly zlaté zuby jednoho obstaršího podnikatele, který si je raději vyrazil sám. Cinkání doplňovaly kvílivé prosby o zachování života a alespoň většiny tělesných orgánů, většinou následované výčtem postižených nemohoucích dětí a dalších příbuzných nebohého živitele rodiny. Nádherná hudba, velice oblíbená mezi loupežníky, bandity, lupiči a dalšími osobami živícími se na hranici ilegality. I když bicí by potřebovaly trochu doladit a některým zpěvákům příliš kolísal hlas.
Barbar Rozčtvrť se zarazil a několikrát zamrkal.