A tak zatímco se díky moderní magiologii o blok dále připravovala hlídka ke spěšnému zásahu v První Městské bance, dostali se dva původci poplašného signálu až k přepážce. Jejich tichá hádka začínala nabírat grády.
„A já ti povídám, že je to blbost!“ zahřměl starší a vykřičník na konci věty zdůraznil úderem toporem sekery o zem. Podlaha zaskřípala bolestí.
„Uklidni se, tati. Není to žádná blbost…“
„Je a je a je! Podívej se kolem! Co vidíš, he? Já ti teda povím, co vidíš, páč je to úplně to samý, co vidím já! Je to blbej barák plnej peněz, kerej může každej v klidu vybrat!“
„Ale tati…“
„A nejni to snad tak, he? No ne? Se koukni! Pár pořádnejch šup a klidně bysem se i zdí proboural! A se všema prachama!“
„Tati! Ztiš se trochu…“