Potom

probudil jednu komunikační papouškobotnici a řekl jí: „Pro zálohu: Poplach v první městské bance, okamžitě vyrazit!“ Živý komunikátor nad tím chvíli přemýšlel a pak začal škubat jedním chapadélkem za lanko vedoucí ke komunikátoru v místnosti zálohy. Text se změnil na krátká a dlouhá zaškubnutí, které druhá papouškobotnice po chvíle přemýšlení změnila na skřek: „Pro oblohu: Poplach v první městské bance, oko a řitě vyvraždit!“ Všichni uživatelé už si na štěstí zvykli na občasné komunikační poruchy, takže záloha pochopila poměrně přesně, co a kde má udělat.