vojna

Na vojně sem totiž pomáhal veliteli praporu upevňovat rodinu. Paní majorová byla žena emancipovaná: její starej denně jebal vojíny a vona taky (a s větším úspěchem). Když se cachtala ve vaně, hrabal jsem se jí pro změnu v knihovně; měli tam povětšinou rudý propozice, takže číst se daly akorát kriminalistický sborníky (na co je ten vůl potřeboval, to sem nikdy nepochopil; asi se študováním případů znásilnění rozjížděl před sobotním díkuvzdáním). V jednom článku se psalo vo chlapovi, kerej ukrad ve fabrice ňákej sajrajt, schoval si to do skříňky ve flašce vod vodky, druhej to vypil a zhebnul. Ten grafoman, co to naplodil, se staral hlavně vo to, koho a za co zalýgrovat; zajímavý ale bylo, že při pitvě dalo děsnou fušku zjistit, na co ten chudák vlastně zaklapnul. Doktoři napřed napsali mozkovou pepinu a na ten fór s flanděrou se přišlo čirym vomylem. A pokud mě paměť sloužila, v článku se psalo i vo složení tý sračky.