Hergot

Sakra! Hergot ale! Já se na to můžu ******, fakt! (9.9. 2005)
ěkně pomaloučku si proplouváme tím naším poklidným (nebo nudným?) životem, den co den řešíme ty samé věci, den co den nás čekají ty samé úkony... Náš život je jakousi klidnou, tichou vodou....... když vtom to přijde........ a někdy k tomu stačí fakt málo..... Rupnou nám nervy, všechen pomalu se nabalující stres potřebuje ven a rázem je z poklidné, rozumné a stále se usmívající ženy dračice, která dokáže zabít pohledem.
Řveme jako lvice, kopeme zuřivě do všeho, co nám přijde pod nohy, sem tam mrskneme i skleničkou o zeď.....Už jen samotný pohled na nás vyvolá v člověku děs a hrůzu....