psi

Nad naše území se přesouvala tlaková níže směrem od Azorských ostrovů,nebo že by od Grónska?. Každopádně bylo neskutečně hnusně. Všude kolem nás byly mraky a mlha, na šatech se srážely kapky vody a vzduch byl plný vodního aerosolu. Dohlednost byla asi na deset metrů, takže kdyby nám kolem baráku běhal pes basketbalistickej, ani bych si toho nevšiml. No a v tomhle psím počasí, kdy by člověk ani manželku pro pivo nevyhnal, ty moje hovada usoudily, že je nejvyšší čas na procházku. Dobrman si sednul pod okno u kuchyně a začal úpět. Denis stál v garáži a štěkal na něj. Během deseti minut jsem kapituloval, vzal vaťák, ušanku a šel jsem se obout. Pesové uslyšeli cinknutí zapínání od kanad, bleskurychle se přesunuli ke dveřím verandy a začali úpět a ňafat s dvojnásobnoou intenzitou. Vyrazili jsme a obklopilo nás absolutní ticho. Psy to tak udivilo, že se každou chvíli zastavovali a čenichajíce upřeně zírali do mlhy. Pustil jsem Denise z vodítka, protože pravděpodobnost výskytu lidových myslivců mimo hospodu limitovala k nule. Denoušák kolem nás lítal jako magor a pohyboval se přesně v desetimetrovém okruhu, tedy na dohled. Bylo na něm evidentně vidět, že by se potřeboval rozeběhnout dál, ale že se bojí, abychom mu s Budulínem nezdrhli a třeba nešli BEZ NĚJ honit srnky, nebo zajíce. Body dělal naprosto vzorného psa, kráčel mi u nohy a oddaně na mě zíral. Má totiž naprosto mylnou představu, že když se bude na vodítku chovat vzorně, pustím ho. Samozřejmě ví, že jakmile bych ho pustil, prdlo by mu v bedně a zmizel by v lese, kde by lítal minimálně dvě hodiny, žral by kdejaká neřádstva a pak by mě nechal, abych ho na deseti hektarech polesí našel. A naprosto mylně se domnívá, že tento ďábelský plán neprokouknu. Zachoval jsem se jako hnusný sadista a nepustil jsem ho. Ba naopak jsem k němu uvázal i Denise, který začal mít roupy a začal mizet do mlhy, aby se s vyplazeným jazykem neočekávaně objevil a oslintával mě. Za půl hodiny jsme byli mokří jako houby, smrděli jsme jak bolavá noha a kluci už jenom poklusávali. Dokonce na cestě k domovu ani neuhýbali do pasek, neomotávali se kolem stromů a poslušně mi šli u nohy. Doma zbouchali každý kastrol granulí a ulehli k odpočinku. Ano orazí si, prospí se a v deset hodin večer, když zjistí, že páníček zalezl do postele a chce spát, sednou si pod okno ložnice a začnou štěkat do mlhy, protože tam zaručeně číhá pes basketbalistickej, lochneská příšera a ten hajzl zajíc, co už jim roky pije krev...