Luxace sub talo

Nejčastěji je způsobují pády s výše na supinovanou nohu. Talus se vymkne ze své lóže, kterou pro něj tvoří kalkaneus a navikularis. Tím hlavice prominuje těsně pod kůží, může jí i proniknout. Křížové vazy se úrazem přetrhnou a přesmyknutá šlacha m.tibialis posterior přes krček talu někdy brání repozici. Reponujeme tahem v plantární flexi pohybem, jako bychom chtěli hlavici talu obout do kloubní lóže. Neuspějeme-li, je nutné operovat. Sádrové znehybnění trvá nejméně 6 týdnů.
Luxace v kloubu Chopartově jsou v čisté podobě vzácné a bývají spojeny s úrazy dalších kostí (navikularis,kalkaneus,kuboides). Repozice nebývá obtížná, problém je ji stabilizovat. Proto je často nutná fixace Kirschnerovými dráty.
Luxace v kloubu Lisfrankově je úrazem rovněž vzácným. Hlavičky metatarzů jsou obvykle vysunuty zevně a dorzálně. Reponujeme tahem v ose prstů. Sádrové znehybnění 6 týdnů.

Zlomeniny patní kosti

Architektonika patní kosti je tvořena tak, že mezi třemi rozpínajícími se trámčitými oblouky je přesně pod kloubní plochou pro talus zeslabené místo - tzv. thalamus calcanei, které představuje locus resistentiae minoris kompresi (obr. architektonika). Při vertikální síle se sem v různém stupni proboří artikulační zóna i s talem. Jde o typickou kompresivní zlomeninu kosti,která je převahou spongiózní,proto je operační rekonstrukce obtížná, často i nemožná. Hrubé ireponibilní kominutivní komprese jsou indikovány i k primární artrodéze.
Typickou etiologií jsou skoky a pády s výše. Defigurace je okamžitě zřetelná. Stupeň komprese určujeme na rentgenogramu stanovením Böhlerova úhlu, který svírá přímka vedená horním okrajem přední a zadní kloubní plochy pro talus a tečnou horní plochy patního hrbolu. Normální hodnota je 20 - 40 st. (obr. Böhler). Kompresí se snižuje často až do negativních hodnot.
Dalšími možnými zlomeninami jsou: odlomení hran a výběžků, vertikální či horizontální zlomenina hrbolu (tzv. typu kachního zobáku), zlomenina sustentákula talu atd.
U těžkých kompresí nemá dříve paušálně používaná Kirschnerova skeletální trakce velkou naději na úspěch. V úvahu u čerstvé zlomeniny přichází okamžitý pokus o elevaci manuálním tlakem ze stran. Operačně se lze pomocí do fragmentů zavedených Kirschnerových drátů pokusit reponovat artikulační zónu pro talus a obnovit anatomický tvar kosti patní. Transoseální fixaci dráty či šrouby pak zajišťujeme sádrovou imobilizací.
Při ryze konzervativních postupech upouštíme od dlouhodobého znehybnění. Podstatně dříve mobilizujeme, byť zprvu bez vertikální zátěže. Zlepší se tak cévní saturace a konečné výsledky se zdají lepší. Kompresivní zlomeniny kalkaneu svým charakterem náležejí k těm,které zanechávají trvalé následky.
Zlomenina „kachního zobáku“ (obr. zlom typu kach) se reponuje a osteosyntézuje snadněji (cerkláž, spongiózní šroub).

Zlomeniny a luxace v oblasti nohy

Zlomeniny talu
Nejčastěji nacházíme příčnou zlomeninu krčku. Etiologií je náraz při maximální dorziflexi hlezna. Reponujeme opačným mechanismem za současné mohutné distrakce. Při nezdaru operujeme. Riziko nekrózy hlavice talu je značné.
Kompresivní zlomeniny těla talu jsou rovněž ohroženy aseptickou nekrózou a často je není možné rekonstruovat. Proto mohou být již primárně indikovány k artrodéze.
Odlomení výběžků talu se léčí především konzervativně.

Luxace hlezenného kloubu

Vysoce vzácný úraz. Vykloubením vzad se odlamuje proc. posterior tali a často i vnitřní kotník, při předním posunu je odlomení vnitřního kotníku téměř pravidlem.
Přerušením vazů může dojít k otevřené luxaci. Vchlípení deltového vazu nitrokloubně znesnadňuje repozici. Operační rekonstrukce bývá nezbytná.

Poranění měkkého hlezna

Pod nezodpovědnou diagnózou distorze se mohou skrývat závažná poškození stabilizačního aparátu hlezna. Často bývá postiženo lig. fibulotalare anterius. Přetržením tohoto vazu dojde k otoku, noha se posunuje poněkud ventrálněji. Důležitá známka je přední nestabilita hlezna, při níž se noha oproti bérci může posunout až o l cm. Signifikantní pro diagnózu jsou speciální rtg projekce včetně tzv. držených poloh. Prokázanou rupturu indikujeme k operaci. Hrubé distorze kloubu, distenze vazů či podezření na inkompletní léze imobilizujeme 6 týdnů.
Izolované ruptury deltového vazu jsou zcela raritní.

Epifyzeolýzy distální části bérce

Tento typický úraz dětského věku nabývá v oblasti hlezna na důležitosti. Pokud dojde k poškození růstové chrupavky (typ S-H III - V), je ohrožen další růst distální části bérce jak do délky, tak ve správné ose. Všechny typy epifyzeolýz anatomicky reponujeme. Tam, kde je podezření z diastázy růstové ploténky (S-H III-IV ), je nezbytná exaktní osteosyntéza. Perzistující štěrbina se hojí jizevnatě, časem osifikuje a může způsobit epifyzeodézu, neboť působí jako kostěnné poutko v místě, kde má kost růst (obr. epifyzeodéza).
Z dvou projekcí klasického rentgenogramu často nelze zjistit eventuální rotační posun separované epifýzy s odlomenou metafýzou (Marmor - Lynnova třírovinná fyzární zlomenina); jsou vhodné i projekce šikmé (obr. třírovinná).
Zvláštním typem je Kleigerova epifyzeolýza dospívajících (S-H III), kde sklouzne jen malá oddělená část epifýzy tibie (obr. Kleiger). Opět může být v obvyklých dvou rtg projekcích přehlédnuta, je třeba na ni pomýšlet a provést i šikmou projekci. Dislokace je konzervativně neovlivnitelná, proto je indikace k operaci jednoznačná. Přehlédnuta se zhojí v dislokaci a způsobí inkongruenci kloubních ploch. Osteosyntézu provádíme šroubkem a doplňujeme sádrovou imobilizací.