Veškerý skelet

končetin vzniká kondenzací mezenchymu. Embryonální základ je nediferencovaný prochondrální blastém. Postupnou diferenciací se utváří chondrální základ, který postupně osifikuje. Jde tedy o typickou chondrální osifikaci (srv. membranózní / desmogenní / endezmální osifikaci kostí lebečních). Start osifikace je podmíněn průnikem cév do chondrálního základu kosti. Tak vzniká primární osifikační centrum (u dlouhých kostí diafyzární). Tato kost je lamelózní, v haverskou se mění až po narození. Rovněž až v této době se postupně v různých věkových obdobích objevují další epifyzární a apofyzární osifikační jádra. Specifický tvar kostí (krátké, dlouhé, ploché) je embryonálně determinován. U dlouhých kostí je dán primárním diafyzárním fetálně sofikujícím jádrem, epifýzou (kloubním koncem kosti) a fýzou (růstovou chrupavkou) situovanou mezi epifýzu a diafýzu. Metafýzy je vlastně jednou z histologických vrstev fýzy (viz dále). V klinické terminologii se však užívá i po zániku fýzy u zralé kosti.