Zásady léčby

Terapii se pokud možno zahajuje jedním lékem (výjimku tvoří některé případy smíšených typů epilepsie s různými typy záchvatů). Léčbu se zahajuje lékem první volby v co nejnižších dávkách. Dávka se postupně zvyšuje, dokud nedojde ke kontrole záchvatů nebo k projevům předávkování. Účinnému dávkování napomáhá terapeutické monitorování sérových koncentrací AE. Pro většinu z nich bylo stanoveno tzv. terapeutické rozmezí sérových koncentrací, při kterých dochází ke kontrole záchvatů u většiny nemocných bez známek toxicity. Existují však nemocní, u kterých dochází ke kontrole záchvatů při sérových koncentracích pod terapeutickým rozmezím a také nemocní, kterých se neprojeví toxicita při koncentracích přesahujících terapeutické rozmezí. Kontrola sérových koncentrací je důležitým pomocníkem při stanovení účinného a bezpečného dávkování AE, ale rozhodujícím pro stanovení udržovací dávky však musí být klinický nález. U většiny nemocných lze uspokojivé kompenzace nemoci dosáhnout pomocí jediného antiepileptika, pokud je podáno v dostatečných dávkách. Při nedostatečném účinku jednoho antiepileptika se provede postupná výměna za jiné nebo se přidá další antiepileptikum. Po několikaletém bezzáchvatovém období je možno zkusit léčbu postupně vysadit. Zhruba u 1/3 nemocných ovšem dojde k relapsu nemoci.
Při dlouhodobé léčbě antiepileptiky nutno pravidelně kontrolovat krevní obraz, jaterní a ledvinné funkce. Nemocný musí být poučen, aby lékaři hlásil jakékoli nežádoucí reakce.
Při náhlém vysazení antiepileptik hrozí provokace záchvatů až status epilepticus, výjimku tvoří ethosuximid.