Když spolu musíme někam jít, absolutně cokoli, co si na sebe vezmete, vám sluší. Fakticky.
Neptejte se nás, na co myslíme, dokud nejste připraveny diskutovat o fotbale a válce v Afghánistánu.
Šatů máte dost.
Bot máte moc.
Asijské filmy jsou nejlepší pro Asiaty (pokud v nich ovšem nehraje Bruce Lee nebo se nejedná o válečné filmy, kdy nezáleží na tom, co kdo říká).
Rozhodně není ve vašem ani v našem zájmu společně vyplňovat kvizy v časopisech. Ne, nezáleží na tom, co je to za test.
PIVO je pro nás stejně vzrušující, jako pro vás kabelky. Děkuji, že sis to přečetla.
Mám vytvarované tělo! Kulatá je taky tvar.

Vím, že dneska budu spát v obýváku na gauči, ale mužům to vlastně ani nevadí. Berou to jako čundr.

Náš vztah už nikdy nebude takový, jaký byl během prvních dvou měsíců, co jsme spolu chodili. Smiřte se s tím. A přestaňte si stěžovat kamarádkám.
1. VŠICHNI muži rozeznávají pouze 16 barev - stejně jako výchozí nastavení Windows. Malý příklad: Meruňka je ovoce, ne barva. Hrách je luštěnina. Nemáme nejmenší ponětí, co je to "skořicová".
1. Když to svědí, tak si to podrbeme. Děláme to tak.
1. Nejsme jasnovidci; a nikdy nebudeme. Naše neschopnost číst vaše myšlenky není dokladem toho, že nás nezajímáte.
1. Pokud se vás zeptáme, co se stalo, a vy odpovíte: "Nic," budeme se chovat, jako že se nic nestalo. Víme, že lžete, ale za následnou hádku to nestojí.
1. Položíte-li nám otázku, na kterou nechcete slyšet odpověď, očekávejte odpověď, kterou nechcete slyšet.

Domníváte-li se, že jste tlusté, pravděpodobně jste. Neptejte se nás. Odmítáme na to odpovídat.
1. Lze-li náš výrok vyložit dvěma způsoby, a první z nich vás dohání ke smutku či zuřivosti, mysleli jsme ten druhý (a naopak).
1. Nechte nás koukat na ženské. Stejně se podíváme, máme to v genech.
1. Buď nás můžete požádat, abychom něco udělali, nebo říct, jak chcete, abychom to udělali. Ne obojí! Pokud vy samy nejlépe víte, jako to udělat, udělejte to bez nás.
1. Prosíme, kdykoli je to možné, mluvte až o reklamních přestávkách.
1. Kryštof Kolumbus nepotřeboval poradit. My taky ne.

Většina mužů

vlastní maximálně tři páry bot. Co vás přivádí k myšlence, že budeme schopni určit, které z těch vašich třiceti se hodí k těm či oněm šatům?
1. "Ano" a "Ne" jsou dokonale přijatelné odpovědi takřka na každou otázku.
1. Choďte za námi s problémem jedině tehdy, chcete-li pomoct jej vyřešit. Takhle to děláme my. Na soucit máte ostatní holky.
1. Bolest hlavy, trvající déle než 17 měsíců, je vážný problém.Skočte si k doktorovi.
1. Kontrolujte prosím olej v autě!
1. Cokoli jsme říkali před půl rokem, je nepřijatelné jako argument. Ve skutečnosti veškeré naše komentáře pozbývají platnosti již po týdnu.
1. Pokud nechcete nosit stejné spodní prádlo jako fotomodelky, nechtějte po nás, abychom se chovali jako hoši z telenovely.

Většina mužů

vlastní maximálně tři páry bot. Co vás přivádí k myšlence, že budeme schopni určit, které z těch vašich třiceti se hodí k těm či oněm šatům?
1. "Ano" a "Ne" jsou dokonale přijatelné odpovědi takřka na každou otázku.
1. Choďte za námi s problémem jedině tehdy, chcete-li pomoct jej vyřešit. Takhle to děláme my. Na soucit máte ostatní holky.
1. Bolest hlavy, trvající déle než 17 měsíců, je vážný problém.Skočte si k doktorovi.
1. Kontrolujte prosím olej v autě!
1. Cokoli jsme říkali před půl rokem, je nepřijatelné jako argument. Ve skutečnosti veškeré naše komentáře pozbývají platnosti již po týdnu.
1. Pokud nechcete nosit stejné spodní prádlo jako fotomodelky, nechtějte po nás, abychom se chovali jako hoši z telenovely.

Občas na vás nemyslíme.

Smiřte se s tím.
1. Neděle = sport. Je to totéž co úplněk nebo příliv a odliv. Nic s tím nenaděláte.
1. Nestříhejte si vlasy. Nikdy! Dlouhé vlasy jsou vždy atraktivnější než krátké. Jedním z podstatných důvodů, proč se muž nehrne do ženění, je fakt, že vdaná žena se vždy nejdřív nechá ostříhat a pak se na něj pověsí.
1. Nakupování není sport. Nikdy je ani za sport nebudeme považovat.
1. Pláč je vydírání.
1. Řekněte, co chcete! Vyjasněme si jedno: Jemné náznaky nezabírají! Důraznější náznaky nezabírají! Přímé náznaky nezabírají! Prostě to řekněte!
1. Nepamatujeme si významná data. Vyznačte v kalendáři narozeniny a výročí. Připomeňte nám je.

MUŽSKÁ PRAVIDLA

Pořád něco slýcháme o "ženských pravidlech". Konečně došlo i na muže.
Tohle jsou naše pravidla! Všimněte si, prosím, že jsou všechna SCHVÁLNĚ uvedena jako pravidlo číslo 1.

1. Naučte se sklápět prkýnko. Už jste velké holky. Když je nahoře, dejte ho dolů. My ho musíme mít odklopené, vy zase sklopené. Nebudeme vyvádět kvůli tomu, že jste ho nechaly dole.
1. Narozeniny, Valentýn a výročí nejsou výzvou k našemu opětovnému pátrání po dokonalém dárku!

Pokud není podnikový organismus

v tomto okamžiku léčen represí, nastává neodvratitelná infekce vohnouty, rozvrat a konec. Vohnout, pokud není neustále napravován, se může přerodit na ksindla, což je označení pro asociálního vohnouta (krade, podvádí, lže).
Budoucnost vohnouta je velmi nejasná. Ubývá totiž každým dnem věcí, které jsou natolik jednoduché, aby je vohnout mohl beze zbytku pochopit. Například úřední úkony. Nebo jazyk komentářů v novinách. Říkám si : jak to ti naši vohnouti můžou vůbec zvládnout? Vohnout 1.0 je tedy na nejlepší cestě stát se ohroženým druhem. Větší část vohnoutů bude zřejmě nucena se upgradovat na zdokonalené vohnouty verze 2.0 s lepším vnímáním světa okolo a rozšířenou instrukční sadou, a menší část zřejmě neodvratně zakysne a dá se ke komunistům, protože tam je pro vohnouty ráj.

Říkám ne!

Můžete dát vohnoutovi co chcete, stejně z něj bude jen větší vohnout, ještě se vám bude posmívat, že mu dáváte víc peněz a on vás pořád dál ojebává. Na vohnouta platí jen tvrdá ruka. Pokud odhalíte nějakou vohnoutovinu, je třeba ji okamžitě s použitím všech prostředků dovodit ke konkrétnímu vohnoutovi a TRESTAT! Stejně tak pokud objevíte zašívajícího se vohnouta. Vohnout musí být potrestán, vohnout recidivista vyhozen, což má pozitivní vliv na ostatní vohnouty, kteří začnou sekat na nějakou dobu dobrotu. Jako krizový vidím moment, kdy je do kolektivu slušných pracovitých lidí vsazen vohnout a provede první lumpárnu, za kterou není potrestán. Tím jsou ti slušní většinou deprimování a časem se z nich stanou rovněž vohnouti.

Pokud je vláda

pod veřejnou kontrolou vohnoutů, je to jakoby nebyla pod kontrolou vůbec. Vohnout je dobrý občan : neptá se, dává a nic nechce, žije v tom, že "ty nahoře" nějak rozhodnou. Pro komunistu nebo sociálního demokrata je to hotový poklad. Dovoluji si tvrdit, že pokud se vláda minulá orientovala na zmrda, ta dnešní si za svůj archetyp občana zvolila vohnouta. Nakonec, geniální politický program daný souslovím "chléb a hry" je důkazem historicky hlubokých kořenů vohnoutismu.
Jak vyzrát na vohnouta? Často se říká, že problém vohnoutů je problém motivace - i vohnouti to tak podávají.

Vohnoutská politika

se vyznačuje nejčastěji tím, že slíbí něco zadarmo. Například nějaké přídavky.
Vohnouta nenapadne, že aby stát mohl rozdávat, tak že musí napřed někde (=někomu!) vzít. Vohnout má rád, když se vláda rozhodne posilovat přerozdělovací prvky, protože z toho kouká něco bez námahy. Například komunistická vláda se zcela orientovala na vohnouta jako stavební kámen společnosti, protože správně tušila, že pokud se jim povede i zbytek obyvatelstva konvertovat na vohnouty, mají vyhráno a mohou tu zůstat tisíc let. Vohnoutovi je totiž všechno úplně ukradený a pojmy jako demokracie a svoboda slova nemají pro vohnouta prioritu. Vohnout zásadně není proti potlačení lidských práv tu či támhle, protože to pro něj není důležité - to co vohnout potřebuje, pivo, fotbal a flákat se - mu zajistí jakýkoli režim.

Může se to jmenovat třeba Ein Kessel

Buntes nebo Hogo Fogo, Novoty nebo Skoropíčoviny, je to v jednom všechno stejné : předobraz diváka je vohnout. Představte si ředitele Železného, jak vytáhne svoje koláče : skoro vždy tam by tam měl mít, že jeho zábavné pořady a mexické telenovely sledovalo 100% vohnoutů. Vohnoutům se vychází vstříc i v hudbě : díky jejich zájmu žije podstatná část takzvané české popmusic a komunistický underground kolem Michala Davida, a nakonce díky ženám - vohnouticím přežívají stáda autorek babských románů a jiného škváru. Vohnouti mají i svoje tiskové orgány : v současné době jsou to dva barevné deníky s pětipísmennými názvy a titulky většími než text, na který se vztahují.

Nejhorší na tom je,

že vohnout je velmi čilý, pokud jde o vymýšlení nějaké levárny, která mu umožní se ulejt nebo hodit svoji práci na někoho jiného, ale jinak je absolutně tupej. Tato skutečnost dala vzniknout dvěma fenoménům : kultuře a politice pro vohnouty. Nositeli kultury pro vohnouty jsou především určité televizní stanice a jejich památné výtvory v oblasti zábavných pořadů. Tyto produkty se vyznačují zásadou, že mozek posluchače nesmí být během celého vysílání sebeméně namáhán. Typický zábavný pořad pro vohnouty vypadá takto : Entertainer neboli bavič v obleku a s načerno obarvenými vousy a zbylými vlasy stojí před publikem, leje z něho pot a plká nesmysly, je jedno jaké, ale pořád. Nejčastěji si dělá srandu z toho, že je sám blbec. Po ukončení čísla přijde zpěvačka, která je "stálice" už asi padesát let a nazpívala už tolik hitů, kolik má plastických operací, pak se objeví zase náš bavič a začne třeba lézt po čtyřech a štěkat. A tak pořád dál a dál. Vohnout má rád stereotyp a tak ho tahle útrpná podívaná skutečně baví.

Zatím to vypadá, že vohnouti jsou pouze muži. Není to docela pravda, vohnoutí gen zapustil kořeny i mezi krásnější polovinou populace. Vohnout ženského pohlaví bývá často nazýván slepice. Díky tomu, že jsem jeden čas pracoval ve zdravotnictví, měl jsem možnost zabývat se celé dny tímto fenoménem. Prioritou vohnoutice-slepice je dobře se vdát, nejlépe za milionáře, a pak bydlet ve vile, jezdit vlastním autem na nákupy se zlatou VISA kartou a okupovat bidélka v módních a kosmetických salónech. Právě popsané činnosti, které se dají shrnout pod "nic nedělat", mne utvrdily v názoru, že slepice je jen lépe karosovaný vohnout. Drtivá většina zkoumaných slepic nakonec vytyčených cílů nedosáhne : místo milionáře se většinou objeví nějaký vidlák, který bydlí v bytovce a jezdí stovkou škodovkou, ale ve správný okamžik rezignoval na opatření k plánování početí. Priority slepice se pak postupně vyvíjejí podle tohoto schématu : děťátko, mateřská, dovolená, deťátko, mateřská, dovolená, nenáročné zaměstnání (mám přece dvě děti!), naši mladý, vnoučátko, vnoučátko, důchod.

vohnout

nalévání se pivem a tlachání o banálních problémech přivádí vohnouty k rozvíjení mistrovství ve vohnoutismu. Jde to tak daleko, že pokud do vohnoutího kolektivu je zasazen slušný pracovitý člověk, dokážou z něj velmi rychle vyrobit dalšího vohnouta. Dělají to tak, že do něj založí vohnoutí embryo, podobně jako to dělal Verhoevenův vetřelec. Embryo má podobu informace : Ty se tady dřeš a vyděláváš stejně jako my, tak se na to vybodni a pojď to ošidit. No a po nějaké inkubační době, většinou těsně po výplatním termínu, se vylíhne další vohnout.
Nejčastější věty vohnoutů :

- kde napsáno, že jsem to měl udělat ?

- já myslel, že to udělá on

- ať si to dělá sám, když má takovej plat.

- tenhle měsíc mám už tři hodiny přesčasů.
- to bych se nedostal na svačinu

- vykašli se na něj, on zabrzdí

- skončíme o půl hodiny dřív a zajdeme si na jedno.

- za to můžou ti nahoře

- to je dobrý, na to stejně nikdo nekouká

- to udělal počítač

- při mým platu nemohou ani lepší práci chtít

- já měl vždycky šéfa idiota

- kdybych byl na jeho místě, tak bych to určitě dělal líp

- vykašli se na to, co z toho máš?

Aktivní vohnout

vidí blbce úplně všude. Tak můžeme vohnouty slyšet, jak skvěle by to dopadlo, kdyby byli ve vládě, v parlamentu, kdyby byli trenéry Sparty nebo Slávie, kdyby byli Chvalovský nebo George Bush. Uvedené řeči se často vedou u piva. Pivo je zřejmě pro vohnouta něčím, čím je pro autobaterii elektrolyt. Když není, je vybitý, když je ho dost, srší myšlenkami. Klasická situace nastává, když vohnout sedí u televizoru, v ruce třímá flašku piva, čumí se na obrazovce na fotbalisty a radí jim, jak mají hrát, přičemž je zasýpá nadávkami, že hrajou jak ponocný. V podobě "Staropramen extraligy" lze spatřovat první multiprodukt pro vohnouty.

Analyza

Analyzoval jsem tento jev a dospěl k názoru, že to někdy bývá i pravda, ale pozadí je jiné : vohnouti podstrkují falešné údaje do mechanismů, které mají zajistit manažerům podklady pro rozhodování, ve snaze zajistit nebo přikrýt svoji flákárnu. Tyto informační prameny pak poskytují pokřivený obraz skutečnosti, na základě něhož management vydává komické od reality odtržené pokyny k velkému pobavení vohnoutů rozebírajících, jak jsou "ti nahoře" pitomí. V uvedeném jevu spatřuji jednu z nejnebezpečnějších vohnoutích diverzí.

Jinak řečeno,

vohnout je vychytralej línej parchant, co nikdy za nic nemůže a vždycky všechno ví. Vohnout také žije v tom, že to, co je mu nepohodlné, za něj udělá někdo jiný.
Znáte to. Černej jezdec jede tmou. Cyklista na neosvětleném kole jedoucí v noci po setmělé silnici a orientující se instinkty nočního ptáka je bezesporu vohnout. Uvažuje asi takhle : proč já bych se víc namáhal a roztáčel dynamo, případně vybíjel baterky, když mne snadno uvidí jiní? Vohnout v tomto případě přenesl elegantně svoji povinnost být viděn na někoho jiného s povinností vidět.
Zajímavý je vztah vohnoutů ke jejich nadřízeným. Pro vohnouta, tím spíš aktivního, je šéf něčím, co úplně náhodou přišlo ke svému nadřízenému postavení, ale jinak je to ze zásady úplný pitomec. Vohnouti často prezentují svojí profesionální realitu tak, že oni dělají co můžou, ale ten nahoře to vždy zmrví.