D-FENS

( si myslí : Světlemodrou košili je výhodné kombinovat v tmavěčervenou kravatou, protože připomene personalistům jejich mládí v SSM)
Kabát působí příznivěji, je-li světlý, Může být béžový nebo khaki. Nikdy ne černý.
(D-FENS : A pročpak? Chlap v béžovém kabátě někdy vypadá jak přerostlá veverka)
Drahé a pěkné boty přitom nesvědčí o marnivosti, ale o vytříbeném vkusu...brzy přijdou časy, kdy sešmajdané škorničky by mohly odstartovat pád vaší kariéry.

Nyní už jen citáty s minimem komentářů :

... vy na oplátku můžete nabídnout určitou kvalifikaci, která vás opravňuje ke zdravému sebevědomí a nejspíš jste odhodláni vydat ze sebe to nejlepší.
Personalista : - Umíte psát na stroji? Umíte zacházet s počítačem?
Zmrd : - Nemyslel jsem, že je to nutný předpoklad pro tuto funkci. Předpokládal jsem, že mi tato služba bude poskytnuta, aby mi pomohla při faktickém výkonu mé funkce.
To by na mne zmrd zkusil jen jednou. Asi třicet sekund poté už by mířil k domovu.
Košile vždy s dlouhými rukávy, bílá nebo jednobarevná, nejlépe světle modrá. Přijatelný je i proužek. Límeček klasický nebo s ohnutými růžky.

zaměstnavatel

Jako zaměstnavatel bych po předložení nějakého diplomu z vysoké školy, a to včetně červeného, reagoval nepředvídatelně. Vím, že výuka na VŠ je namnoze teoretická a vím, že pokud někdo chce dosáhnout nějakého nadstandardu, třeba nějakého dobrého mimořádného kurzu, musí obyčejně někde někomu lízat zadek. A touto optikou bych pohlédl i na zmrdovy podklady.

Vázanka

... Nováček si jen těžko představí, jak dusnou atmosféru dokáže při interview vyvolat upřený... pohled zaměstnavatele na příliš pestrou kravatu uchazeče.
Úplně mi naskočila husí kůže :o)
Vezměte s sebou.... Různá doporučení, vysvědčení a diplomy.
Všechna vysvědčení a spol. jsou pouze papíry, vystavované manipulovatelnými osobami za neznámých okolností. Mám například diplom s obrázkem želvy, který mne osvědčuje o tom, že jsem v druhé třídě uplaval dvacet pět metrů. Vysvědčení ano, doporučení možná, pokud jsou objektivní a ověřitelná a nenapsal je strejda zmrd z ÚV ČSSD, ale dokumenty o všelijakých šplhounských studentských aktivitách bych nechal doma a zahrabal je hodně hluboko.

Šaty dělají člověka

... Pánové zvolí oblek v barvě námořnické modři nebo světle šedé. Některé moderní výzkumy naznačují špatný psychologický dopad hnědé ...
Dost se mi ekluje, když osoba nedospělého vzhledu s očima navrch hlavy z nezvyklého prostředí defiluje v obleku. Něco jiného je, když protřelý a inteligentní člověk, "odborník se zkušenostmi", přijde někam v obleku, protože je osobnost a oblek to jen podtrhne. Zelenáč po škole u pohovoru v námořnicky modrém oblečku vypadá ovšem jako malý blbeček. To už klidně může zvolit hnědou barvu uleželých hoven. Kombinaci odlišných kalhot a saka bych viděl mnohem vhodnější a v zásadě osobně nemám nic proti džínám a saku. Zmrd asi nikdy nepochopí, že po škole nejspíš nastoupí na nějaké referentské místo, kde může strávit většinu dní v košili a džínách a vidí se hned jako žralok finančního světa v dvouřadém obleku.

Co tedy zmrdi

ze škodovky například radí svým kamarádům zmrdům začátečníkům? Uvádím vždy radu a svůj názor na ni. Pochopíte, do jakých detailů zmrdi zacházejí a jak úskočné je zmrdí bratrstvo. Poučky z příručky jsou psány modře kurzívou.
Interview předem procvičujte. Užitečným pomocníkem může být magnetofon, video i obyčejné zrcadlo... zkoušejte si působivá gesta... trénujte s kamarádem. Uvidíte, že to může být neobyčejně zábavné.
To je velmi typické. Většina zmrdů hledí na svůj život jako na neustálé divadelní představení, ve kterém zmrdi volí tu roli, která se pravě pro danou situaci hodí. Přijímací pohovor je pro ně špektákl, kde ze sebe všichni dostávají to nejlepší. Zmrd předvede divadélko na téma "chci pro firmu i zemřít" a ani zaměstnavatel nezůstane pozadu s "širokým programem sociálních výhod". Později následuje tragédie "konec zkušební doby". Pokud by všichni přistupovali ke vzájemné komunikaci tak lehkovážně a celý život hodlali vycházet z předem nacvičených póz, stali bychom se společností vycvičených opic. Celý náš život by se stal divadlem a my všichni zmrdy, neboť pózování a pozérství je v nemalé míře vlastní právě zmrdům. Říkám vám, fuj, vy zmrdi. Klidně si nacvičte ty vaše scénky, stejně nebývá těžké vás z naučené role vykolejit a pak z vás zůstane to co jste : zmrd.

Dále

jsem zběžně prostudoval text zmrdího elaborátu. Kupodivu jsem, až na pár iritujících maličkostí, nenašel nic zvláštního, pouze popis toho, jak se u pohovoru normálně chová slušný mladý člověk, tedy ne zmrd. A v tom je právě nebezpečí celé publikace : pokud mladé i absolutně nezkušené zmrdí embryo doslova a do písmene aplikuje obsah brožurky, bude se průměrně zdatnému zmrdobijci u pohovoru jevit jako slušný mladý člověk, ne zmrd, a bude přijat, čímž bylo dosaženo cíle, tedy infiltrace jedné provozní jednotky. Pokud by mladé nezkušené zmrdí embryo dorazilo k pohovoru, příručku nemělo a předvedlo se tak, jak umí, i neodborný zmrdobijce jej sejme první ranou a vyfajruje jej přes recepci ven.

Nedočkavě

jsem otočil na druhou stranu obálky, kde stála věta : "Mladí odborníci, kteří jste zatím poznali jen teorii, u nás najdete otevřené dveře." Myslím, že "odborník, který dosud poznal pouze teorii" je mimořádně zdařilá metafora na slovo zmrd. Odborníka od obyčejného pučmidráta a podržtašky odlišují právě jen ty praktické zkušenosti a odborník bez praxe je pro mne něco jako koště bez násady. Každý podnik se přirozeně shání po mladých lidech, kteří by se rádi v důsledku zdařilé aplikace teoretických poznatků v praxi stali odborníky. Věta o odbornících bez praxe mne utvrdila v tom, že mám v rukou opravdovskou tikající bombu : zmrdí interní materiál určený k ditribuci dalším zmrdům.

Pro

prostudování brožurky z pohledu člověka, pracujícího též v automobilovém průmyslu a zúčastněného na několika pohovorech na obou stranách barikády, jsem musel konstatovat, že se jedná o dobře maskovanou příručku pro zmrdy, podávající návod k infiltraci firmy s funkčním obranným mechanismem proti zmrdům, tzn. nacházející se v první fázi ovládnutí zmrdy. Hodně mi napověděla již titulní stránka zobrazující dva prdelní xichty, kteří by mohli na zmrdí módní přehlídce dělat manekýny. Najdete je na pozadí této stránky. Vůbec je publikace citlivě a bohatě doplněna vkusnými fotografiemi několika velmi typických slizkých zmrdů a zmrdulí, ze kterých se vám zaručeně zvedne kýbl.

Přesto

jsem se rozhodl k tématu se ještě jednou vrátit a vyvtvořit krátkou stať o zmrdech s hodně obrázky. Dostala se mi do ruky příručka, kterou vydalo oddělení personálního marketingu firmy, která se jmenovala Škoda automobilová a.s.. Její název je "Na prahu kariéry" a obsahuje snůšku prý užitečných informací, jak se má uchazeč o zaměstnání při pohovoru chovat, aby dosáhl úspěchu a byl přijat. Brožura je určena pro uchazeče na prahu produktivního věku, tedy zřejmě pro studenty právě opouštějící vysokou školu, jinak také přípravku pro zmrdy. Rok vydání odhaduji na 1995, protože se na zadní straně obálky přinachází felicie bez nové hrábě připomínající masky a s nelakovanými černými nárazníky.

....

Pro pořádek si ještě připomeňme několik základních definic ze zmrdologie. Zmrd je parchant, který se snaží prodrat tam, kam nepatří. Cílem jeho snažení je obvykle manažerské místo a činí tak pomocí diverzních a lidsky nepřijatelných metod. Jako další charakteristický jev výskytu zmrda lze označit skutečnost, že na jednoho každého zmrda připadá jeden a více poctivých slušných lidí, kteří za minimálního hmotného i verbálního ocenění napravují škody, které zmrd během své cesty na špičku napáchá.

Další úvaha o zmrdech (nahlédnutí do třinácté komnaty zmrdů)

Od doby, kdy vzniklo první povídání o zmrdech, uplynulo už poměrně hodně času. Mezitím jej několik set párů očí četlo a nikdo k němu neměl vážných výhrad, což mne utvrdilo v tom, že můj pohled na zmrdy není úplně zkreslený. Nepředpokládal jsem, že bych se k tématu zmrdů ještě vracel i přes jeho obsahovou bohatost a stále nové metody nepřátel, které se dennodenně objevují a se kterými se my, zaběhaní zmrdobijci, musíme vypořádat.

Míra

Asi tam popudil konglomerát mimořádně zdatných zmrdů a ten v zájmu ochrany svého teritoria zmrda amatéra Míru nechal padnout. Zmrd Míra je nyní nezaměstnaný.
I zmrdi to občas přespekulují a nabijou si nos, aniž by jste museli hnout prstem. Vrozená honba za postavením a penězi je dostane sama.
To by bylo asi všechno o zmrdech. Vězte, že jsem už viděl několik případů zmrdů obrácených na slušného člověka a také slušných lidí, kteří se stali zmrdy. To, nakolik zmrdi uspějí, záleží jen na nás - takže vypněme počítače a jděme na ně. Najděme si hned každý svého zmrda a udolejme ho.

Míra

Hodně zmrdobijců chtělo Míru udělat. Nikdy to neklaplo, nadřízení nad ním drželi ochrannou ruku a nebylo síly, která by Míru potopila. Když to někde pohřbil, dali mu na starosti jiné projekty a začalo to celé nanovo, jeho staré projekty přebíraly osvědčené pracovnice a půl roku to vždy dávaly do pořádku. Já ho chtěl jednou udeřit šanonem, už jsem měl napřaženo. Nakonec se ale zmrd Míra potopil sám. Rozhodl se opustit naší oázu v prvním až druhém stupni infekce a přešel do jiné firmy. Nikomu nechyběl (to bývá příznakem odchodu každého zmrda) a nikdo neplakal, snad kromě majitelů pár hospod. V novém působišti to s ním šlo rychle s kopce.

Zmrd Míra (2001)

Zmrd Míra byl pracovníkem logistiky a vyznačoval se tím, že všechny provozy, jejichž zásobování dostal na starosti, po čase upadly do problémů kvůli nedostatku - no hádejte čeho. Zásob. Zmrd Míra byl líný jak veš, neuměl jednat s dodavateli a co hlavně - byl neustále pod vlivem. Byly dny, kdy vůbec nespal - non stop chlastal a v jednom kuse z toho kreténa táhl chlast. Když přišel na poradu, bylo to někdy v místnosti cítit, jako by schůze probíhala v palírně. Jako zásobovač navázal určité nelegální konexe - jedním z dodavatelů byla firma jeho bratra - a tak na to pití měl. Navíc rodinka měla solidní zázemí ještě z dob totality.

Tomáš

Nyní Tomáš pracuje jako správce výpočetní techniky. Zdá se, že počítač je pro zmrdy svatým Grálem - mnoho jich působí v oblasti výpočetní techniky. Pořád ještě je hodně lidí, kteří počítačům nerozumí a zmrdi kolem nich krouží jako supi a spouští jim na hlavy supí hovna v podobě zmrdských mouder. V této branži je obecně těžší definovat jednoznačně stanovené cíle. Počítejte s tím, že většina zmrdů sedí někde zalezlá v kanclíku a kuje pikle...

pokracujeme

Nakonec, po dlouhé a úmorné snaze region totálně zahrabat, dostal od zmrdů z Prahy nabídku, že když vyvolá zánik regionální pobočky, dostane místo přímo v Mekce. Tak se i stalo. Tomáš během dvou let vydeptal třicet let fungující regionální organizaci a zajistil jejím pracovníkům výpovědi. Tomáš hrál podobně jako Honza : nadřízené na centrále informoval naprosto nepravdivě o svých výsledcích, vyhýbal se jakýmkoli kontrolám své práce a likvidace pobočky pro něho byla životní nutností, protože v jejím inventáři a hospodaření povstávaly povážlivé díry. Tomáš disponoval pro zmrdy důležitou vlastností, kam šlápl, tam sedm let tráva neporoste. Zůstávalo za ním až neuvěřitelně věcí úplně na sračky, terminologií mladých to byl hujer. Bezpochyby se jedná o zmrda neobyčejného formátu, který ještě světu ukáže.
Pozoruhodné je, že zmrdi jako první vyřadí z provozu ty nástroje uvnitř firmy, které umožňují sledovat výkony a skladové stavy. Vytvoří jednak prostor pro vlastní šmelinu, jednak znemožní svým nadřízeným objektivní kontrolu své práce.

Případ zmrda Tomáše

(ten znám jen z doslechu, 1997 - 2000)
Zmrd Tomáš pocházel přímo z Mekky zmrdů, Prahy. Stál za ním vlivný příbuzný, velké zvíře v oblasti petrochemie, které zaujímalo od začátku osmdesátých let konstantní postavení v oboru i přes několikerou změnu vládní strany, různé restrukturalizace a akci Čisté ruce.
Tomáše pověřili řízením regionální pobočky společnosti zabývající se provozem benzínových pump. Tomáš začal s nadšením každému zmrdu vlastním firmu postupně rozkládat, ale pro pevné základy společnosti položené v minulosti a kvalitní spolupracovníky se mu nedařilo dílo tolik, jak by odpovídalo jeho neschopnosti.

Jeho

současný osud je neznámý.
V podniku vládlo přesvědčení, že jsem tohoto význačného zmrda udělal já. Pár zmrdů se mi začalo vyhýbat. Začínali mi říkat Goebels a admirál Canaris, což v podstatě trvá podnes a nijak zásadně mi to nevadí. V druhém případě spíš lichotí.
Na tomto případu stojí za zmínku, že zmrd často tak dokonale maskuje podvratné jednání, že se z ničeho nic ocitnete nad mamutí pastí vy. Další poučkou je : nepřijímejte zodpovědnost za nic, co zpracovává zmrd.

Asi tam

taky padlo, že má se mnou komunikační problémy, protože jsem ke zpovědi musel krátce na to i já. Jenže jsem si tehdy nebyl žádných očividných komunikačních problémů vědom a tak jsem existenci takových těžkostí nepotvrdil. To byla velká chyba - Bohouš vesele intrikoval, dělal ze mně kreténa a já o tom nevěděl. Čas ale běžel a já začal zakopávat o čím dál tím větší Bohoušovy sračky a protože jsem za jím zpracovávané projekty dál odpovídal já, musel jsem přikročit k ofenzívě přesně podle bodů "Řeč budiž jasná...", "Jednoznačná kritéria" a završil jsem to jednou ukázkovou "Pastí na mamuta". Zmrd Bohouš odešel z podniku poté, co skončila jeho zkušební lhůta, pro hnutí zmrdů v našem podniku by býval byl velkým přínosem.

Například

měnil priority mezi jednotlivými projekty tak, aby na tom byly ty jeho lépe, i přes menší význam. Dále byl značně nedůtklivý a v jednání se zákazníkem naprosto nemožný. Někdy v průběhu druhého měsíce absolvoval pohovor u ředitele, který nenápadnými otázkami zjišťoval, jak na tom Bohouš je, přičemž ten shořel jak papírový čert. Prezentoval řediteli nějaké svoje vize a řekl mu, že je to v podniku špatný, že by tam všechno změnil (typická reakce zmrda s hypertrofií ega).