Míra

Hodně zmrdobijců chtělo Míru udělat. Nikdy to neklaplo, nadřízení nad ním drželi ochrannou ruku a nebylo síly, která by Míru potopila. Když to někde pohřbil, dali mu na starosti jiné projekty a začalo to celé nanovo, jeho staré projekty přebíraly osvědčené pracovnice a půl roku to vždy dávaly do pořádku. Já ho chtěl jednou udeřit šanonem, už jsem měl napřaženo. Nakonec se ale zmrd Míra potopil sám. Rozhodl se opustit naší oázu v prvním až druhém stupni infekce a přešel do jiné firmy. Nikomu nechyběl (to bývá příznakem odchodu každého zmrda) a nikdo neplakal, snad kromě majitelů pár hospod. V novém působišti to s ním šlo rychle s kopce.