Motlitby a chvalozpěvy

II. Poděkování Mertsegeře, paní nebe, vládkyni obou zemí, jejíž krásné příjmení jest: " Vrchot západního horstva"; složené od sluhy v sídle pravdy Nefereba ospravedlněného.
Deska turinského musea čís. 102. Nejlépe jest uveřejněna s překladem od Ad. Ermana v Sitzungsberichte d. k Preussischen Akademie d. Wissenschaften 1911 str. 1097.— 1100.
"[Byl jsem] muž nevědomý a nerozumný, nevěděl jsem, co jest dobré a co jest zlé, a tak dopustil jsem se hříchu proti Vrcholu, a ona přisoudila mně trest:
ve dne v noci byl jsem v jejich rukou a seděl jsem na cihle, jako těhotná žena;
volal jsem po vzduchu, ale nepřicházel ke mně.
I slíbil jsem mocné, Vrcholu západních hor,
i všem ostatním bohům a bohyním:
Hle, řeknu starým i mladým dělníkům:
Střežte se Vrcholu, neboť lev skrývá se v nitru Vrcholu!
Ona zasazuje rány, jako lev zasazuje rány;
ona pronásleduje toho, kdo pohřeší se proti ní"
Volal jsem k své paní a seznal jsem,
že přišla ke mně v podobě sladkého vánku.
Odpustila mi a dala mi spatřiti svou ruku.
Obrátila se ke mně milostivě,
a dala mi zapomenouti na nemoc, jež mne [trápila].
Hle, Vrchol západních hor jest milostivá, když se k ní volá!"
To řekl Neferabev ospravedlněný a ještě jednou volá: "Hle! Všecky uši, které žijete na zemi, slyšte: "Střežte se před Vrcholem západních hor!"

MODLITBY A CHVALOZPĚVY.

Z rozsáhlé literatury modliteb a chvalozpěvů seznámil se čtenář s některými již v předcházejících velkých sbírkách náboženských textů; tak
text pyr. 777—785 jest modlitba k Nutě,
text z rakve stř. říše I.C jest prosebná modlitba k pánům pravdy,
text z rakve stř. říše I.D jest prosebná modlitba Reovi,
text z rakve stř. říše I.E jest prosebná modlitba k Atumovi,
text z rakve stř. říše I.F jest prosebná modlitba k Cheprerovi.
V knihách mrtvých kap. 18. část I.B a II.B jsou modlitby k Usirovi, začátek kap. 126 jest modlitba ke čtyřem paviánům Reovým, začátek kapitoly 162. jest chvalospěv na Mina, začátek kapitoly 186. jest chvalospěv na Hathoru.
Také mezi texty z doby řecko-římské najde čtenář modlitbu k Esetě, litanii k Chnumovi; začátek nařízení o bohoslužbě na Čistém ostrově jest modlitba s litanií k Usirovi.
Modlitbami a chvalospěvy obsaženými v této kapitole snažím se doplniti sbírku jich, aby obraz byl pokud možno úplný.
I. Modlitba Sinuhetova.
Na dvoře krále Amenemheta I. (prvního krále XII. dynastie, jenž zemřel r. 1970 př. Kr.) žil kníže Sinuhet, jenž při nastoupení krále Senvosreta I. utekl do Palestýny, kde tamější kníže dal mu svoji dceru za manželku a učinil ho náčelníkem kteréhosi pohraničního kmene. Byl šťastně živ ve svém novém okolí, ale když sestaral, pojal ho stesk po domovu a modlí se k neznámému bohu, jenž řídil jeho osudy, aby dopřál mu stráviti konec života v Egyptě. A jeho touha se splnila. Vrátiv se do Egypta, žil na královském dvoře a sepsal svůj životopis, jenž se zachoval v několika hieratických opisech, jež vydány jsou s překladem od. A. H. Gardinera v Hieratische Papyrus aus d. k. Museen zu Berlin, sv. V. Český překlad vydal jsem ve Výroční správě gymnasia v Praze na Malé straně r. 1912. Modlitba jest v ř. 147. — 164. celého textu.
"Tak tedy jednal bůh, aby smířil toho, na něhož zanevřel, a jenž utéci musil do cizí země. Dnes se jeho srdce udobřilo. Psanec kdysi dal se na útěk a dnes mluví se o mně s úctou v sídelním městě; plížil se kdysi hladem se plazící a já dnes dávám chléb svému sousedu; kdysi nah opustil muž svou zemi a já dnes stkvím se v šatech z jemných látek; sám kdysi běhal muž, nemaje posla, a já mám dnes množství poddaných; krásný jest můj dům, rozsáhlé jest mé sídlo, a v sídelním městě sa na mne vzpomíná.
Bože, kterýkoli, jenž řídil jsi tento útěk, buď milostiv a přiveď mne do sídelního města! Snad je ti možno dáti mi spatřiti místo, na němž neustále dlí moje srdce, neboť co jest důležitější pro mne, než aby mrtvola má pohřbena byla v zemi, v které jsem se zrodil? ................................................. Potkalo mne štěstí, že bůh mi prokázal
milost. Kéž učiní tak ještě jednou.a dopřeje spokojeného konce tomu, jehož kdysi učinil ubohým. Kéž slituje se nad tím, jehož dohnal k tomu, aby žil v cizině! Zdaž bude dnes milostiv a sejme svou ruku s toho, jehož pronásledoval, a dovede ho do země, ze které ho vyvedl?"

From: Phoenyx

Your basic carrot and stick. For the GM that wants to cut down on the combat and encourage role-playing activity, you make the latter rewarding and the former detrimental.

Characters that dive in to the Thieves' lair and fight everything in sight find the McGuffin has been killed, and they can't get the vital information to stop the plot against the Duke. They later find out that had they talked their way in, they could have gotten the information, and up to the point they attacked, the thieves' guild did not know them as foes.

Just one example. In modern games, use the law as a deterrent to fighting. They get done trashing the local "Cobra" base and find that the "Front" has called the cops. They have a SWAT team waiting for them and a lot of questions to answer. Their "special clearance" might get them off the hook, but the time lost was critical. By talking to the local police, they could have isolated the base, rendered it useless, and gotten on with their plans, all with no additional effort to themselves. However shooting up a block will get them "Spanked".

In short, don't make vanilla flavored combat -- make roleplaying flavored combat. If you still aren't having much fun, and this isn't helping players see things your way, then maybe it's time you moved on to a new group.


From: Gwaldrop

One way to discourage excessive combat is to tell the players ahead of time to not make combat oriented characters. Often times they'll comply with you if you just ask them to.

However, some players are just going to do whatever they want to do. In this case, if you want a game oriented towards story more than combat just make it that way. Characters who solve their troubles with weapons first should get themselves into more trouble because of it. Also, such characters often slight their social and mental abilities in favor of combat abilities, so gear scenes towards the social. While they sit there and yawn because their character doesn't have the necessary abilities, they get to watch while everyone else gets to develop their skills. Perhaps this will clue them in on what you mean by non-combat oriented games.

One bad side-effect of this is those players who comply all too well. I have had a few games where nobody had any real combat ability at all. I prefer a more story oriented game myself, but I like action as well - sometimes the only way out of a situation is a rock 'em sock 'em fight. Make sure to let your players know that some combat ability is fine if you expect some action in the game, just tell them not to center their character around combat.

In short, don't make vanilla flavored combat -- make roleplaying flavored combat. If you still aren't having much fun, and this isn't helping players see things your way, then maybe it's time you moved on to a new group.


From: Gwaldrop

One way to discourage excessive combat is to tell the players ahead of time to not make combat oriented characters. Often times they'll comply with you if you just ask them to.

However, some players are just going to do whatever they want to do. In this case, if you want a game oriented towards story more than combat just make it that way. Characters who solve their troubles with weapons first should get themselves into more trouble because of it. Also, such characters often slight their social and mental abilities in favor of combat abilities, so gear scenes towards the social. While they sit there and yawn because their character doesn't have the necessary abilities, they get to watch while everyone else gets to develop their skills. Perhaps this will clue them in on what you mean by non-combat oriented games.

One bad side-effect of this is those players who comply all too well. I have had a few games where nobody had any real combat ability at all. I prefer a more story oriented game myself, but I like action as well - sometimes the only way out of a situation is a rock 'em sock 'em fight. Make sure to let your players know that some combat ability is fine if you expect some action in the game, just tell them not to center their character around combat.

From: Phoenyx

Your basic carrot and stick. For the GM that wants to cut down on the combat and encourage role-playing activity, you make the latter rewarding and the former detrimental.

Characters that dive in to the Thieves' lair and fight everything in sight find the McGuffin has been killed, and they can't get the vital information to stop the plot against the Duke. They later find out that had they talked their way in, they could have gotten the information, and up to the point they attacked, the thieves' guild did not know them as foes.

Just one example. In modern games, use the law as a deterrent to fighting. They get done trashing the local "Cobra" base and find that the "Front" has called the cops. They have a SWAT team waiting for them and a lot of questions to answer. Their "special clearance" might get them off the hook, but the time lost was critical. By talking to the local police, they could have isolated the base, rendered it useless, and gotten on with their plans, all with no additional effort to themselves. However shooting up a block will get them "Spanked".