Motlitby a chvalozpěvy

II. Poděkování Mertsegeře, paní nebe, vládkyni obou zemí, jejíž krásné příjmení jest: " Vrchot západního horstva"; složené od sluhy v sídle pravdy Nefereba ospravedlněného.
Deska turinského musea čís. 102. Nejlépe jest uveřejněna s překladem od Ad. Ermana v Sitzungsberichte d. k Preussischen Akademie d. Wissenschaften 1911 str. 1097.— 1100.
"[Byl jsem] muž nevědomý a nerozumný, nevěděl jsem, co jest dobré a co jest zlé, a tak dopustil jsem se hříchu proti Vrcholu, a ona přisoudila mně trest:
ve dne v noci byl jsem v jejich rukou a seděl jsem na cihle, jako těhotná žena;
volal jsem po vzduchu, ale nepřicházel ke mně.
I slíbil jsem mocné, Vrcholu západních hor,
i všem ostatním bohům a bohyním:
Hle, řeknu starým i mladým dělníkům:
Střežte se Vrcholu, neboť lev skrývá se v nitru Vrcholu!
Ona zasazuje rány, jako lev zasazuje rány;
ona pronásleduje toho, kdo pohřeší se proti ní"
Volal jsem k své paní a seznal jsem,
že přišla ke mně v podobě sladkého vánku.
Odpustila mi a dala mi spatřiti svou ruku.
Obrátila se ke mně milostivě,
a dala mi zapomenouti na nemoc, jež mne [trápila].
Hle, Vrchol západních hor jest milostivá, když se k ní volá!"
To řekl Neferabev ospravedlněný a ještě jednou volá: "Hle! Všecky uši, které žijete na zemi, slyšte: "Střežte se před Vrcholem západních hor!"