Lidová a pololidová slovesnost

Vedle literatury oficiální, kterou v duchu protireformačního úsilí tvořili zejména jezuité, vznikala v prostředí blízkém lidu i lidová a pololidová slovesnost, vyznačující se anonymitou autorů. Nejpříznačnějším druhem jsou mezihry (interludia), krátké frašky vkládané původně mezi vážné hry, po 17. století hrané samostatně.
Hrávaly je zpravidla učitelé a jejich žáci zejména o masopustu. Námětově čerpají ze selského života.
Ústní lidová slovesnost vyjadřuje vztah lidu k otázkám života a smrti, práci a přírodě, k rodině a společnost i boj proti utlačovatelům. Typickým znakem je již zmíněná anonymita a ústní podání.

Druhy slovesné tvorby:

Lidové pověsti – obsahují historický fakt, který je ale postupem času zkreslován fantazií předávajících
Národní pověsti – žily v podvědomí zejména v době pobělohorské (O praotci Čechovi)
Hrdinské pověsti – O Žižkovi
Rodové pověsti – O bílé paní
Místní pověsti – vtahovaly se většinou k založení hradu apod.
Pověsti nedávné minulosti – o protifeudálních vůdcích odboje (Kozina, Kubata)
Pověsti legendární – inspirované oficiální literaturou, vázané k zázraku nebo poutnímu místu (pověst Hostýnská)
Proroctví – vyjadřovaly naději na lepší budoucnost (Libušino proroctví)
Pohádky – vznikaly z touhy po spravedlnosti, neboť v nich vítězí dobro nad zlem a záporný hrdina je potrestán. Rodí se zde také typická postava Honzy, který jako prostý, avšak mazaný, čestný a chytrý venkovan, zvítězí nad špatným měšťanem.
Lidové písně – byly nejživějším a nejhojnějším útvarem lidové slovesnosti
Písně zbojnické – zejména na východní Moravě a na Slovensku
Balady – vesměs s tématikou rodinných a společenských vztahů (Osiřelo dítě)
Lidová dramata – navazovaly na přelomu 17. a 18. století na náboženské hry, zvláště o Vánocích a Velikonocích
Dobrodružné hry – Komedie o Turecké vojně
Lidové zpěvohry – inspirovány pravděpodobně operními představeními na šlechtických zámcích
Loutkové hry