§ 230 tr. zák. – účast na sebevraždě

(1) Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na osobě mladší než osmnáct let, na těhotné ženě nebo na osobě stižené duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinuté.

Objekt tč : lidský život (více jsou chráněny ty osoby, které snáze podléhají vlivu jiných – viz. 2 odst.)
Objektivní stránka : jednání pachatele spočívající v tom, že jiného k sebevraždě pohne anebo jinému k sebevraždě pomáhá
Subjektivní stránka : vyžaduje se úmysl

Pokus sebevraždy ani sebevražda nejsou trestným činem. Trestání by nebylo ani účinné, ani účelné, nemělo by smysl. Trestná je účast na sebevraždě, pokud spočívá v tom, že pachatel pohne jiného k sebevraždě, nebo v tom, že pachatel jinému k sebevraždě pomáhá. Prostředky jsou podobné jako u návodu a pomoci. Sebevrah sám se trestného činu nedopouští.
Svedení a pomáhání k sebevraždě je pachatelstvím, nikoli účastenstvím. Donutí-li pachatel jiného k sebevraždě násilím (fyzickým či psychickým), dopouští se vraždy.

24/86 : Sebevražda je úmyslné způsobení smrti sobě samému. Pro naplnění znaků trestného činu účasti na sebevraždě podle § 230 odst. 1 tr. zák. proto nestačí, že pachatel měl účast na události, při které si jiný sám způsobil smrt neúmyslně. Pro naplnění znaku „pohne jiného k sebevraždě“ podle § 230 odst. 1 tr. zák. nestačí, že pachatelovo zlé zacházení bylo objektivně příčinou sebevraždy. Je třeba, aby se pachatel zle choval k jinému s úmyslem, aby tím vzbudil u něho rozhodnutí spáchat sebevraždu.