Týden trpěl náměstek jako pes.

Dvakrát si vyžádal od skopčáků nějaké podrobnosti a pořád se snažil uvrtat Karla do toho, aby rozhodl. Karel byl však pouze referent, provedl kalkulaci, navíc v ní čtyřikrát musel něco změnit a víc se k tomu nechtěl mít, protože byla zřejmá náměstkova tendence opticky kalkulaci vylepšit tak, aby se řediteli podniku líbila. Ekonomicky to v reálu vypadalo ovšem tak, že by pro podnik nula od nuly pošla a pokud by chtěli vydělat, museli by svůj výrobní a nákladový model podle vzoru deváté pětiletky výrazně racionalizovat; prostě nebylo to jednoduché rozhodnutí a odviselo od toho hodně práce. Vedoucí se tedy zamkl do síně a sral. Karel vytušil, co se asi stane. Tehdy ještě nebyl e-mail, napsal tedy papír, že předává panu náměstkovi kalkulaci s takovými a takovými výslednými čísly, které se tak a tak v průběhu zpracování kalkulace upravovaly, a nechal mu to podepsat.