Podstatné je

dosáhnout změny ve vzorcích výroby a spotřeby - tj. je třeba dosáhnout toho, aby spotřebitelé při vědomí souvislostí mezi kupovaným výrobkem a jeho dopady na životní prostředí sami zvažovali, zda jej opravdu potřebují a zda nemohou dát přednost obdobnému, ale úspornějšímu výrobku. Celkově se od roku 1950 světová spotřeba zšestinásobila (ve srovnání s rokem 1975 zdvojnásobila). Pozitivní dopady jsou zřejmé - stovky miliónů lidí zvýšily svoji životní úroveň, mají k dispozici teplou vodu, elektřinu, mohou si dopřávat více dovolené a volného času. Přesto neznamená růst spotřební úrovně současně růst lidského štěstí. Výzkumy prokázaly, že největší procento Američanů se cítilo šťastnými v roce 1957, od té doby dochází k poklesu, který je současně sledován více než dvojnásobným ekonomickým růstem. Pro lidské štěstí začínají hrát roli i jiné faktory - například kvalita životního prostředí či zvyšování sociální propasti mezi nejchudšími a nejbohatšími.